Velbloudi jdou nocí

Velbloudi jdou nocí…

Je bolestivé, když umře člověk, je téměř nepochopitelné, když je mladý a má ještě po mnoho let co nabídnout. Přesto je zde naděje, že nepřirozeně zkrácený život může naplnit řadu jiných lidských konání. Kryštof Trubáček byl hybatelem věcí a událostí. Pro ty, kteří se s ním setkávají poprvé v tomto článku, musím připomenout, že byl výtvarníkem – malířem, sochařem, sklářem a keramikem. Vedle toho jste ho mohli zvláště v osmdeátých letech spatřit v kulatém okénku lodi baletní jednotky Křeč, která plula na pláž Varadero, a téměř ve stejné době i na prknech Dobešky během vánoční besídky divadla Sklep. Co bylo však nejdůležitější, věren svým výtvarným inspiracím z egyptské pouště, inicioval od začátku devadesátých let kulturní oázu v městě Slavonicích, kde nejen založil keramickou dílnu, ale byl i zakladatelem a prvním ředitelem letní slavonické školy duchovního experimentu. V bývalé baště strážců hranic to byl výtrysk svobody a tvůrčího uvolnění snad padesát let nevídaný.

Kryštof Trubáček svému snažení věnoval totální nasazení, a přesto ho provázela lehkost a fantazie. A tak se na pozadí renesanční kulisy města začaly objevovat létající ryby v korunách stromů, které měly stejné barvy jako nově natřený hraniční bunkr. Do této atmosféry letní školy vcházel Kryštof jako arabský tanečník v dlouhém hábitu posetém hvězdami, kočkami a velbloudy, kteří sestupovali do jeho hrnků. Právě teď do nich někdo nalévá horkou vodu, a až vychladne, dotknou se jich neznámé rty.

Své ideje prosazoval až s urputnou zaujatostí, což asi nejlépe dokládá jeho výtvarně instalační akce „Totální velbloud“ v roce 1993. Měl v té době výstavy grafik, obrazů, skla a keramiky v sedmi galeriích, po hladině Vltavy plula karavana velbloudů, vznikly dva televizní filmy, jedno divadelní představení s názvem Velbloudi jdou nocí tajemnou, vyšla knížka. A Kryštof dokázal během toho všeho pomalovat ještě čtyřicet hrnků denně. Jako by v tom byla předtucha neštastně brzkého konce.

Ať jdu kamkoli ve svém bytě, vždy se s ním potkám. Nad sporákem hlídá hrnec do ruda rozpálený čert se zkříženými rohy, v koupelně na kachličkách roztroušeně pochodují velbloudi, jiná lineární karavana proplouvá ve zlatém rámu ložnicí, na stole na cigarety a doutníky dohlíží výhružně plazící se had, vedle náustku vodní dýmky strnule trčí hora s palmou, nebo je to hlava psa? Zapomněl jsem se zeptat. A takhle podobně to vypadá v řadě jiných domovů. Jeho výtvarná díla přinášejí a stále budou přinášet radost, a to je snad ten věčný život Kryštofa T. v našich srdcích. Protože byl jeden z těch, kteří věděli, že co se nedělá s láskou, je zbytečné.

David Vávra

autor je herec a architekt